Rubriky
Přihlásit se
Kalendář
Říjen 2019
Po Út St Čt So Ne
« Zář    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Nejnovější komentáře

 Powered by Max Banner Ads 

Předem se omlouvám všem, kteří netrpělivě očekávají zveřejnění propozic Open Karviná. Mám je nachystané, ovšem zatím nezveřejňuji, protože ještě není vše jasné. Doufám, že jasno bude do konce týdne…
Čím „zabít čekací nudu“? Nevím. Partičkou šachu? Nebo „Mírně Senilním Povídáním o Memoriálu Soni Pertlové“…

Pokud někdo neví, kdo byla Soňa Pertlová, pak základní informace o velmi sympatické mladé hráčce nalezne třeba na Wikipedii. Zbývá už jen doplnit informaci, že její třinečtí přátelé na ni nezapomínají a každoročně pořádají na její počest šachový turnaj.

Letos jsem se jaksi omylem zúčastnil i já.

Při pohledu na mé výsledky v sezóně 2018-2019 musí být každému jasné, proč jsem nehrál třeba Ostravského Koníka a proč jsem se raději vyhýbal i jiným turnajům. Nehodlal jsem hrát ani Memoriál Soni Pertlové… Ale jednou ráno koukám na FB (FB=Facebook=Ksichtoknížka) a problikává mi zpráva od Olgy Sikorové: „Opravdu přijedeš? Máme s tebou počítat?“ Hmmm, asi jsem večer „cosi“ odklikl. Suverénně odepisuji, že přijedu.

V sobotu, 27.42019, vyrážím vlakem do Třince. Nejsem žádný idiot a dopředu jsem se podíval na mapu, kde se to vlastně hraje. Restaurace Burian. OK, cca 2-3km od nádraží Třinec – Centrum. To musí najít i magor, který Třinec vůbec nezná. V Třinci mám dvacet minut na dosažení cíle. Směšné :-) Pravda, moje fyzička už není co bývala a při závodění s výtahem již ve čtvrtém patře sotva popadám dech, ale, i když poražen, přece jen ještě nějakých sedm pater vyběhnu (i s kyslíkovým dluhem).  Takže ani v místě konání turnaje nepředpokládám nějaké problémy.

Rázuji z nádraží do kopce a abych se nijak extra nelišil od mladých lidí kolem mě. zasunuji do učí sluchátka a střídám poslech metalu s rockem. Když mám pocit, že jsem blízko u cíle, usuzuji, že bych se někoho mohl zeptat, abych si nááááhodou nezašel. OK, směřuji ke světelné křižovatce. Proti mně jde „babka“, cca v mém věku a venčí psa. Než stačím z uší vytáhnout sluchátka do kterých mi příznačně zní text pražské skupiny JAMARON („…cesta je dlouhá a nemá cenu se ptát, kam vede a kde končí…“)  , paní projde kolem, ale přesto se po mém pozdravu ochotně otočí.

„Dobrýýýý den, prosííím váááás…restaurace Burian?“ ptám se naprosto nelogicky češtinou (w Trzyńcu!!!) s ještě hloupějším protahováním délek.

„Tož ja. Idětě dobře. Rovno na swiatua a na swiatuach dolewa.“ a upaží přitom pravou ruku od těla. „Potym po sto metrach je ta gospoda.“

Doprava nebo doleva???

Doprava nebo doleva???

(Můj oblíbený slovníček :-D … „swiatua“ = světla, semafory, „dolewa“ = doleva, „gospoda“= hospoda)

Poděkuji a kráčím ke světlům, na nichž odbočuji doleva. Když jsem ušel asi 20 krát sto metrů, narazil jsem na hospodu. Samozřejmě zcela jinou. Naštěstí mě ochotný vrchní poté, co jsem již zkušeně spustil: „Dobry, kaj tu je gospoda Burian?“ nasměroval zpět. „Cesta je dlouhá…“

Dorazil jsem akorát včas na to, abych se ujistil, že opravdu svedu tuhý boj o poslední příčky. Prakticky všechny hráče znám alespoň od vidění. Usmívám  se a kývu hlavou na pozdrav Břéťovi Eichlerovi, který vážil cestu až od Brna. Nic. Tupě na mě civí a nereaguje. ‚Hmmm, tak pán mě nezná, jo?“ Aklimatizuji se u výčepu a přichází Břéťa. „Ahoj,“ hlesnu. „Jéééé AHÓÓÓJ!“ usmívá se od ucha k uchu. „Já tě nepoznal, ty nemáš vousy!“

Breta :-)

Breta :-)

Nestačím mu ani vysvětlit, že jsem vousy nikdy neměl, protože už začíná první kolo. Tedy, ne, že bych nikdy neměl vousy, ale nikdy jsem si je nepěstoval. Zřejmě jen náhodou jsme se s Břéťou potkávali, když jsem byl zrovna neoholen, což se ovšem jednou ve čtvrtek změnilo a od onoho dne, kdy jsem se hladový po šachovém tréninku stavil do supermarketu a místo jídla koupil elektrický holící strojek v akci, se holím celkem pravidelně. Ne, nebaví mě to, ale nerad si kupuji „zbytečnosti“ :-)

Začínáme hrát a hned v prvním kole prohrávám černými s Láďou Langnerem z Českého Těšína. Jak jsem už avízoval, moje hra se snad v poslední době ani nedá nazývat šachem a tahle prohra nebyla zdaleka poslední. Kupodivu nejsem sám, kdo „trapně“ prohrává :-) Mladá paní Anna Jakubowska přijela na turnaj s manželem a malým chlapečkem. A hned tak trochu pomohla manželovi :-)

"Pomogla mi!!!"

„Pomogla mi!!!“

V prvním kole nafasovala Sergeje Movsesjana., který zřejmě podcenil herní sílu kojících matek. Mladá paní na chvíli svěřila potomka paní Aleně Sikorové, zasedla k partii, zmastila Sergeje a opět se věnovala mateřským povinnostem. Vzhledem k tomu, že v konečném výsledku uhrála jen o bod více než já, měl bych si asi postěžovat na osud. Kdybych dostal v prvním kole Sergeje já…
:-D :-D :-D

"No co? Ještě zbývá osm kol!"

„No co? Ještě zbývá šest kol!“

Sergej z toho asi nebyl nadšený, ale porážku přijal s úsměvem. Stejně jako ostatní chápal, že tady jsou body až na druhém místě….

Navíc ani Sergej s manželkou Julií neměli úplně jednoduchou situaci, protože stejně jako pár Jakubowských, i oni přivezli potomka. Malí diváci, kromě dvou zmiňovaných přibyl později ještě třetí, se chovali velmi korektně. Ano, občas bylo jejich „fandění“ více slyšitelné, ale v takovém případě spolehlivě zasahovala pořádková služba-Alena Sikorová celkem pravidelně vyváděla malé „rowdies“ z hrací místnosti na vzduch.

Na vzduch chtěla posílat malá rozhodčí Janička Sikorová i neukázněné hráče. Malá slečna odpískala celý turnaj s nepatrnou pomocí táty Honzy Sikory a s velkou pomocí rozhodcovské píšťalky. Věřím tomu, že kdyby jí dali do rukou i žluté a červené karty, nekompromisně by vykázala některé hráče k výčepu. Naštěstí to nebylo nutné, protože hráči se tam pro jistotu vykazovali sami :-)

Arbiter!

Arbiter!

Jak se blížil turnaj ke konci, začínalo být jasné, kdo má „svůj“ VELKÝ den.  Ani GM Sergej Movsesjan, ani GM Krzysztof Jakubowski, ani GM Martin Petr… Na čele tabulky se skloňovalo jen jedno jméno… Jméno hráče, který nakonec všem vypálil rybník.

Kdo volal 112?

Kdo volal 112?

LANGNER! Láďa Langner, mezinárodní mistr, měl svůj den. Možná měl v některé partii trochu štěstí, ale štěstí přeje silnějšímu. Jednoduše: Láďa zvítězil zaslouženě.

"Jsem KING!"

„Jsem KING!“

Jak už jsem ale napsal někde na začátku: v tomto turnaji byly body a umístění až na druhém místě. Tady šlo o to, zavzpomínat na sympatickou a velmi dobrou hráčku. Člověka těší, že i v dnešní uspěchané době se najdou kamarádi, kteří nezapomínají. Velký dík za hezký turnaj především rodině Sikorových, ale i všem účastníkům turnaje.

Tabulka (to sem dávám hrozně nerad :-) )

Fotografie B.Eichlera

Be Sociable, Share!

Okomentujte

Musíte být přihlášen pro vkládání komentáře.